Ať se nacházíme na jakémkoli místě na světě, vnímáme ho určitým způsobem, necháváme se jím ovlivňovat, získáváme dojmy a pocity. Co všechno působí na naše vnímání? Jsou to zvuky, barvy, světlo, velikost prostoru, energie, která nás posiluje nebo oslabuje, kterou my sami měníme. Všechno, co se na určitém místě kdy přihodilo, příběhy, které se o něm vypráví, síly, které mu jsou přisuzovány, tvoří celistvou individuální atmosféru, kterou potvrzují a mění lidé, kteří se v něm pohybují. Ve vnímání neexistuje žádný hmotný výsledek pocitů. Zážitky každého člověka jsou spojeny s pocity, které jsou nepřenosné, a často jen z velmi malé části sdělitelné.

Říká se, že pod zemským povrchem proudí neviditelné potůčky, říčky, ba i celé mocné toky energie, která může vyvěrat, křížit se, zesilovat, a tak působit na lidi v dobrém i zlém. Obzvlášť citliví jedinci mohou tuto energii cítit a využívat. Mluví se o telurických proudech, dračích silách, geopatogenních zónách, místech dobrých a zlých. Působením země na člověka se zabývá geomantie. Původně věštecká disciplína, která předvídala osud prostřednictvím zemských puklin, se postupně přerodila v obor, který se zabývá právě oněmi zemskými energiemi.

NAUKA O GEOMANTII MÁ SVŮJ PŮVOD V ČÍNĚ, KDE SE NAZÝVÁ FENG SHUI

S trochou nadsázky se dá říct, že evropská geomantie představuje západní obdobu tradičního čínského učení FENG SHUI, které popisuje vztah člověka a přírody a vysvětluje například, proč jsou některá místa ve srovnání s jinými méně vhodnější pro bydlení a jakými prostředky je možné toto změnit. Samotný výraz FENG SHUI znamená „vítr a voda“. K pochopení, proč právě vítr a voda je třeba nahlédnout do historie a vcítit se do tehdejších lidí, kteří byli ovlivňováni více než my dnes přírodními podmínkami. Vítr a voda byly považovány za dva mohutné, těžko zkrotitelné živly, a tak bylo vhodnější být s nimi za dobře. Právě učení FENG SHUI mělo toto lidem umožnit. Praktikování tohoto učení bylo součástí každodenního života. Všechna velká čínská stavební díla byla vystavěna podle zásad FENG SHUI (např. Zakázané město v Pekingu nebo Velká čínská zeď). Dnes se FENG SHUI používá po celém světě.

NAŠI PŘEDKOVÉ VĚNOVALI MAXIMÁLNÍ POZORNOST VOLBĚ VHODNÉHO MÍSTA PRO STAVBU KULTOVNÍCH OBJEKTŮ

Pravěcí geomanté své geomantické a astrologické poznatky zaznamenávali právě pomocí kamenných staveb a jejich rozmístěním v krajině. Z těchto stavebních děl dnes víme, že i tyto pravěké kultury prováděly systematická astronomická pozorování, a právě těmito kamennými stavbami vytvářely o těchto pozorováních poměrně přesné záznamy. Pravěcí geomanté vnímali Zemi jako živou bytost a jejich práce se soustředila na harmonizaci zájmů společnosti se zájmy živé Země.

Dávní předkové budovali svá sídla, a zejména kultovní místa tam, kde intenzivně vnímali kladnou, příznivou energii, jež posilovala jejich tělesné a duchovní zdraví. Předpokládá se, že na lokalitách, kde se tato posilující energie projevovala, lidé stavěli monolitické kameny, zvané menhiry. Mnoho badatelů si povšimlo různých linií, které spojují významné prvky krajiny, avšak až na počátku 20. let Alfred Watkins, který se zajímal o přírodovědu a historii, začal s výzkumem těchto linií a vytvořil pak jádro dnešní geomantie. Při svých výzkumech zjistil, že stará posvátná místa byla uspořádána v přímých liniích, které se táhnou do vzdálenosti mnoha kilometrů a shodují se s pravěkými cestami. A právě Watkins tyto linie nazval „ley liniemi“. Byl také přesvědčen, že podoba britských ostrovů je vytvořena člověkem na základě vzoru, jež založili staří neolitičtí geomanté.

Nejvlivnějším z badatelů byl však Wilhelm Teudt. Jeho kniha (Germanische Heiligtümer), kterou vydal roku 1929, vyvolala zájem o geomantii a o starou germánskou vědu. V jeho výzkumech pokračovala společnost Ahnenerbe, která byla od roku 1939 začleněna do SS a v jejím vedení stanul Heinrich Himmler. Himmler a Hess věřili tomu, že geomantie jako určitý druh politické magie představuje ústřední klíč k ovládnutí světa. Měli v úmyslu kontrolovat geomanticky klíčová místa a za tímto účelem vyslali i výpravu do Tibetu, který byl považován za domovinu velkých duchovních vůdců. Příslušníci této expedice zde prováděli geomantické měření. Jakou váhu geomantii přisuzovali vrchní velitelé složek SS a sám Hitler, lze usoudit například i z toho, že Hitlerův hlavní stan na Východě byl postaven naprosto podle geomantických hledisek, tak jako Himmlerův hlavní stan ve východním Prusku. Obě tato místa byla spojena posvátnou linií, která byla známa již od dob Řádu německých rytířů v 13. a 14. století a tato linie vedla až k Moskvě. A když se úspěchy Německé armády během války s Ruskem v roce 1942 začaly vytrácet, vztyčili Němci na nejvyšším vrcholu hory Elbrus vlajku s hákovým křížem. Věřili, že dle geomantických zásad naruší hlavní energetické prameny Rusku a válečné štěstí se opět postaví na jejich stranu.

KAŽDÝ MÁ SCHOPNOST VNÍMAT NEVIDITELNÉ SVĚTY, ALE LEŽÍ ZAPOMENUTÁ V PODVĚDOMÍ

Jeden z nejznámějších světových geomantů, Marko Pogačnik, poukazuje na nutnost vnímání planety Země jako živé bytosti. Egypťané se například domnívali, že příroda je částí mytického světa, kterému byla přisuzována skutečná existence. A nejen Egypťané, ale celkově lidé archaických společností žili až do středověku v prostředí, které pro ně bylo mytické, posvátné a obestřené magií. Lidé projevovali svou úctu například stromům, hájům, pramenům, řekám, kamenům, polím, údolím a kopcům. Ve středověku bylo toto dáno především tím, že člověk ještě nebyl z přírody „vytržen“, ale do určité míry s ní splýval. Dnešní geomanté si uvědomují, že svět by lidé měli pojímat v jeho celistvosti. Viditelná a neviditelná složka světa je vzájemně provázána, tak jako mysl a tělo člověka. A také na základě představy jiného, neviditelného světa je možné i hlubší propojení a vnímání přírody, krajiny, Země. Pokud se člověk chce přiblížit přírodě, je třeba využít i svého vnitřního, duchovního zraku a jím pozorovat přírodu takovou, jaká je. Zde lze nalézt i jeden ze smyslů geomantie, která svými zásahy do neviditelných úrovní věří, že pozitivní změny se projeví i ve viditelné skutečnosti.

Nejznámější Pogačnikovou metodou, kterou využívá ke své práci je zasazování litopunkturních kamenů do Země. Tuto metodu nazývá litopunktura. V podstatě se jedná o kamenné kvádry, do nichž je vytesán obrazec. Kameny jsou poté zasazeny do krajiny a pomáhají tak utvářet „ducha místa“. Kameny, které Pogačnik využívá, jsou opatřeny kosmogramy (obrazec vytesaný do kamene, který podporuje proces krajinné léčby). V některých případech je tento obrazec vytesán nebo vyryt i do jiných materiálů, jako jsou měď, bronz či sklo. Tento litopunkturní projekt se rozhodla vytvořit ve svém areálu v roce 2007 botanická zahrada v Praze. Jedná se o 2 kamenné kompozice na podporu planetární rovnováhy. Tato planetární rovnováha je důležitá nejenom pro život rostlin, ale i pro život všech bytostí na planetě Zemi. A jakou mají kamenné útvary v botanické zahradě podobu? Jedna spirála je tvořena osmnácti kameny a druhá jedenácti. Spirály mají tyto protikladné síly představovat. Každý z osmnácti kamenů je symbolem určité země nebo krajiny v Evropě. A každý z jedenácti kamenů je symbolem země, krajiny, oceánu, moře mimo Evropu.

TŘI BOHYNĚ V TRÓJI

Nad pražskou zoologickou zahradou, na kopci zvaném Palírka, se na mýtině tyčí 3 magické kameny nesoucí název Tři Bohyně. Autorem je již zmíněný Marko Pogačnik, tvůrce slovinské vlajky a státního znaku. Místo bylo pro menhiry vybráno tak, aby působilo jako akupunkturní jehly harmonizující dané místo a jeho okolí. Tři Bohyně jsou obohaceny kosmogramy. Právě přes ně by měl člověk načerpat nejvíce energie. Když se postavíte k nejnižšímu kameni a pohlédnete ke zbývajícím dvěma, tak ten vlevo (směrem na jih) ukazuje směr východu Slunce o zimním slunovratu, zatímco ten vpravo (směrem na sever) opět východ Slunce, tentokrát však o slunovratu letním.

Stačí k menhirům přijít, dotknout se jich či opřít se o ně celým tělem. Tyto kameny mají obecně rády kontakt s člověkem. Po návštěvě těchto kamenů byste měli mít pocit doplnění energie. Zapomenout byste měli i na bolest a měli byste odcházet v radostné a povznesené náladě.