Staré české přísloví zní: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni“. Toto lidové rčení je důkazem toho, jak moc si naši předkové bezu a jeho léčebných účinků vážili. Slovanské národy jej dokonce považovaly za posvátný strom. O bezu se traduje, že je natolik posvátný, že kdo by jej chtěl pokácet, bude za to přírodou potrestán. Latinský název bezu černého „Sambucus nigra“ pochází pravděpodobně z řeckého slova „Sambuca“, které označuje starověký hudební nástroj, který se hojně používal mezi Římany. A právě na výrobu tohoto hudebního nástroje se používalo dřevo bezu černého. Můžeme ho najít pod lidovými názvy jako jsou bezinky, smradivky, psí bez či černá bzinka. Bez černý je jednou z nejoblíbenějších bylin našeho lidového léčitelství. Kdyby lidé věděli, jaký je to požehnaný keř, nikdo by nikdy neuřezal ani větvičku bezu, neboť každá jeho část má výborné léčebné uplatnění – kořen, list, květ i plod. Říká se, že léto nezačíná, dokud není černý bez v plném květu, a končí, až jsou bobule zralé.

DŘÍVE SE VĚŘILO, ŽE JE BEZOVÝ KEŘ MÍSTEM, KTERÉ OSIDLUJÍ DOBŘÍ DUCHOVÉ A VÍLY

Černý bez je pro své léčivé účinky využíván už od nepaměti. Semena či pecičky bezu byly nalezeny již v archeologických vykopávkách z doby kamenné a bronzové. Užívali zřejmě také kůru a větve černého bezu. V Římě a Řecku pak býval záměrně vysazován a pěstován na výrobu léků. Již ve 4. století př.n.l. černý bez doporučuje Hippokrates, který ho nazval „svou lékárničkou“. Mluví o něm i Dioscorides, Plinius, Avicenna, Theophrastus a Galén, kteří považovali bez černý za jednu z nejvíce léčivých rostlin. Na bezovém keři se prý oběsil biblický Jidáš, po kterém byla pojmenována zvláštní houba objevující se zejména na starých bezových kmenech připomínající svým tvarem lidské ucho (Jidášovo ucho). V polovině 17. století napsal německý lékař Martin Blochwitz knihu o léčivých vlastnostech bezu černého. Květy, plody a extrakty z bezu se vyskytovaly ve většině evropských lékopisů od 18. století až do 2. světové války.

O černém bezu existuje velká řada pověstí a mýtů, které jsou založeny na léčivé síle rostliny, a proto je odedávna bez považován za rostlinu s nadpřirozenou mocí. Sídlili pod ním domácí bůžkové – opatrovníci domu, nesměl proto chybět u žádného stavení. Legenda praví, že pod ním sedával i sám ďábel a dokud tam seděl, neškodil. A když se bez kácel, měl se zaříkávat, aby duchové měli čas ho opustit. Novomanželé kdysi dostávali jednu rostlinku bezu černého jako svatební dar. Těhotné ženy líbaly bezový keř, aby zajistily šťastnou budoucnost jejich dítěti. Říká se, že ten, který sedí v době letního slunovratu u tohoto keře, pozná, že se ocitl v blízkosti tajných dveří do podzemní říše bohyně Země, paní Holle. V galské Francii se říkávalo, že v každém květu sedí víla. Když začal být svět špatný, ukryly se všechny víly do bezu. Je známo, že Paní Holle, velká bohyně života a smrti, je také vládkyní duchů, víl a elementárních bytostí. A nezapomínejme na bezové hůlky, které se používají k vyhánění zlých duchů nebo myšlenek.

ČAJ Z ČERNÉHO BEZU JE POHLAZENÍM PO DUŠI A MÁ BLAHODÁRNÉ ÚČINKY I PRO VÁŠ ORGANISMUS

„Jak panstvo musí draze cestovat za svým zdravím do cizích zemí, tak naši rodiče a prarodiče chodí na kúry z černého bezu, které jsou mnohem levnější a které slouží daleko lépe“. – Farář Kneipp (1821-1897) – o bezince

Čaj z květu je prvotřídním lékem na všechny choroby z prochladnutí a nachlazení (chřipka, angína, bronchitida, kašel, rýma). Vyvolává pocení, ničí bakterie, čistí zahleněné průdušky. Má močopudné účinky a mírně projímá, čímž uvolňuje zácpu. Při vnějším použití je bez výbornou přísadou inhalačních směsí proti rýmě a zánětu průdušek, ale i proti bolestem hlavy, obličeje, zubů a uší. Osvědčil se též na obklady při křečových žilách. Květ černého bezu má i čistící účinek na naše tělo. Pomáhá nám zbavovat se usazených toxinů, především kyseliny močové, léčí tedy neduhy jako je revma a dna, popřípadě je výbornou prevencí těchto nemocí. Stejně tak nám pomůže i v případě potíží s močovými cestami a ledvinami, jako je jejich nedostatečná činnost a ledvinové a močové kameny. I při nadměrném zadržování vody v těle a otocích je vhodné pít čaj z bezu černého nebo užívat sirup. Léčivé účinky bezu ocení i ti z nás, kteří trpí problémy s krevním tlakem a cévními chorobami. Bez je také skvělým lékem při zažívacích potížích, jako žaludeční a střevní koliky, plynatost, nevolnost a pomalé trávení, či nedostatečná činnost žlučníku.

NÁLEV Z KVĚTŮ – Čerstvý nebo usušený květ přelijte vřící vodou, nechte vyluhovat pod pokličkou asi 15 minut a pak přeceďte. Můžete dosladit medem, sirupem z jitrocele nebo smrkových výhonků, které obsahují mnoho vitaminu C. Je však dobré vědět, že pryskyřice obsažená v jehličí může citlivým osobám podráždit žaludek, střevní a nervovou soustavu nebo vyvolat stavy úzkosti apod. Čaj z černého bezu by se měl však užívat s mírou, ne déle jak jeden měsíc! Poté je dobré dát si 14denní pauzu, a až poté si můžete dopřát bezovou ozdravnou kúru znovu.

MOŽNOSTI VYUŽITÍ ČERNÉHO BEZU JSOU TAKŘKA NEKONEČNÉ…

LIST JAKO OBKLAD – Když si poraníte (natlučete) koleno, použijte jako první pomoc bezové listí. Listy nakrájejte nadrobno a přiložte obklad na několik hodin. Je velmi překvapivé, jak rychlé a skvělé účinky bezové listí má.

KOUPEL Z KVĚTŮ – Čerstvé nebo usušené květy povařte 15 minut pod pokličkou a nechte vychladnout, potom přidejte med a přelijte do koupele. Tato voňavá lázeň udělá s našimi smysly zázraky. Užijte si ji maximálně 20 minut.

PLEŤOVÁ MASKA – Několik květenství rozmixujte s trochou vody, přidejte pohankovou mouku a lžičku bylinkového oleje (např. z měsíčku, heřmánku nebo růže). Hotovou masku naneste na pleť a nechte asi půl hodiny působit. Po umytí teplou vodou pleť dočistěte např. hydrolátem z bezu černého (stahuje póry, eliminuje kožní maz, pupínky a zarudnutí, pleť zpevňuje, sjednocuje a vrací ji v čase zpět).

DOMÁCÍ BEZINKOVÁ ŠŤÁVA – Na lahodnou šťávu budete potřebovat: 25x květenství černého bezu, 1 l vody, 300 g medu, 1x citron. Nejprve uvařte vodu a nechte ji vychladnout (mezi tím proberte natrhané květy). Mnohdy jsou na nich broučci, tak na to dejte pozor. Květy můžete případně omýt, ale největším nositelem chuti je právě pyl, který tímto smyjeme. Citron nakrájejte na kolečka. Naplňte nádobu s uzávěrem květy a citronovými plátky a zalijte vychladlou vodou. Takto naložené květy nechte cca 24 hodin uležet. Poté přelijte tekutinu přes plátýnko (nebo jemné sítko) a do bezového nálevu přidejte med (řádně promíchejte). Nalijte do lahví a skladujte v lednici.

OCET Z KVĚTŮ – Čerstvé nebo usušené květy zalijte kvalitním octem (vinný nebo jablečný). Nechte 2-3 týdny za oknem na světlém místě macerovat a potom ocet přeceďte. Ocet ředěný vodou je zevně dobrý na osvěžení pleti nebo se dá použít i při horečkách či nachlazení. Pak octem potírejte dlaně a chodidla. Pomáhá i při bolesti namožených svalů.

STAROČESKÉ KOSMATICE PODLE NAŠICH BABIČEK – Květy černého bezu dokážou obohatit váš jídelníček. Skvělou variantou netradičního oběda jsou kosmatice. Květy bezu by se měly sbírat před úplným rozvinutím, ideálně za slunečného dne od 11 hodin, což je před přípravou oběda naprosto ideální čas. Na těsto budete potřebovat: 120 g hladké mouky, ¼ l mléka, 2 vajíčka, sůl, květy bezu i se stopkou, ¼ l slunečnicového oleje (může být i Ghí). Vše kromě květů smícháme a vyrobíme si těstíčko. Rozpálíme si olej na pánvi, květy bezu vezmeme za stopku, ponoříme do těstíčka a přesuneme do rozpálené pánve. Pak nůžkami stopku odstřihneme. Smažíme z jedné strany dozlatova a pak otočíme. Jako přílohu servírujeme brambory a hlávkový salát. Přejeme dobrou chuť.